Každá/ý účetní ví, že jednou ze základních účetních zásad je zásada věrného zobrazení. Aby byla dodržena, je třeba, aby údaje a hodnoty uvedené v účetnictví odpovídaly skutečnosti. V případě majetku by jeho hodnota zobrazená v účetnictví (a samozřejmě zejména v účetních výkazech) měla odpovídat jejich skutečné/reálné hodnotě v konkrétním daném okamžiku.
Druhou, neméně důležitou zásadou je zásada opatrnosti, která je zakotvená v § 25 zákona o účetnictví. Ta je právě základem tvorby opravných položek k majetku a patří k několika základním zásadám, tvořícím jeden z pilířů, na kterých stojí účetnictví jako systém. Obecně můžeme říci, že zásada opatrnosti je splněna, pokud v účetních výkazech byly vykázány nejen skutečně dosažené zisky, ale i veškeré ztráty, které jsou do okamžiku sestavení výkazů známy ( s to i v případě, kdy není známa jejich přesná výše). Při zohlednění zásady opatrnosti je potřeba brát v úvahu všechna rizika, ztráty a znehodnocení majetku. Tyto jednotlivé pojmy je třeba od sebe odlišovat, protože se i odlišně účtují a vykazují ve výkazech; rizika a ztráty se řeší tvorbou rezervy, znehodnocení aktiv pak právě pomocí opravných položek.
Obecně opravná položka představuje dočasné snížení hodnoty aktiva, ke kterému je tvořena. Je třeba ho odlišit od trvalého snížení hodnoty aktiva, které se vyjadřuje pomocí odpisů. Protože se jedná o dočasné snížení hodnoty, pokud pominou důvody pro snížené ocenění majetku, opravná položka se zruší neboli rozpustí.
Jak jsme uvedli výše, trvalé snížení hodnoty majetku vyjadřují odpisy, přičemž účetní odpisy majetku by měly být nastaveny tak, aby zohledňovaly míru jak fyzického, tak morálního opotřebení a tím tedy postupně snižovaly hodnotu majetku podle skutečnosti. Účetní odpisy jsou však často stanovovány i na několik let dopředu, není tedy vždy možné znát všechny podstatné informace, které hodnotu majetku v některém z budoucích období ovlivní. Pokud nastane situace, že majetek svou hodnotu dočasně ztratí, je třeba použít opravné položky. Poté, co se hodnota majetku opět zvýší, opravná položka se rozpustí ať už v částečné nebo plné výši. Opravné položky nelze tvořit na zvýšení hodnoty majetku.
V zákoně o účetnictví je stanovena obecná povinnost tvorby opravných položek k majetku, avšak konkrétní pravidla tu uvedena nejsou. Ta si musí každá účetní jednotka stanovit svým vnitřním předpisem. Ve vnitropodnikové směrnici by měly být řešeno následující otázky :
- kdy lze znehodnocení dané položky aktiv uznat a vytvořit opravnou položku,
- jak stanovit výši znehodnocení a tedy i výši opravné položky,
- které případy znehodnocení lze považovat za přechodné a nikoliv za trvalé.
Informace o způsobu stanovení opravných položek tvoří i nedílnou součást přílohy k účetní závěrce.
Základem pro tvorbu opravných položek je inventarizace. Protože se opravné položky mohou vyskytovat u každého druhu majetku a každý druh majetku klade jiné nároky na odborné znalosti, je potřeba, aby při provádění fyzických a dokladových inventur byli přítomní pracovníci s proškolením, aby byli schopni posoudit tvorbu či rozpuštění opravných položek ke konkrétnímu majetku.
Účtování opravných položek
Opravné položky se tvoří na stranu MD nákladových účtů (snižují tedy výsledek hospodaření a současně představují i snížení vlastních zdrojů, snižují vlastní kapitál); souvztažným účtem jsou opravné položky, neboli opravný účet aktiv, který se vykazuje ve výkazech na straně aktiv záporným znaménkem ve sloupci korekce a tím snižuje hodnotu konkrétního majetku.
Stanovení výše opravných položek k majetku má vliv i na rozdělování účetně vykázaného výsledku hospodaření, v čemž je i hlavní smysl zásady opatrnosti – nerozdělovat zisk, jehož výše je z hlediska budoucnosti ohrožená.
Opravné položky se sníží (popř. zruší) vyúčtováním na straně Dal shodného účtu nákladů, na který byly tvořeny, pokud inventarizace v následujícím období neprokáže opodstatněnost jejich výše.