Příspěvky na pracovní oděvy

Režim MOSS – změny dle novely 2019
17. 7. 2019

Příspěvek na pracovní oděv můžeme zařadit mezi zaměstnanecké benefity, které jsou jednou z možností dalšího odměňování zaměstnanců nad rámec jeho mzdy. Benefity obecně slouží k motivaci zaměstnanců a také k vytváření jejich dobrých vztahů se zaměstnavatelem. V dnešní době, kdy je o zaměstnance nouze, hrají benefity důležitou roli; často mohou u zaměstnance jistým způsobem ovlivnit rozhodnutí pro přijetí nabídky práce od potenciálního zaměstnavatele.

Příspěvky na oděvy zaměstnanců a ošatné jsou zvláštní a specifickou oblastí, se kterou je spojena spousta dotazů i sporných situací. Podívejme se na ni blíže zejména pohledem daně z příjmů.

Zákon o daních z příjmů jednoznačně vymezuje příjmy, které nejsou předmětem daně ze závislé činnosti podle § 6. Jedná se o:

  • osobní ochranné pracovní prostředky
  • pracovní oděvy a obuv
  • mycí, čisticí a dezinfekční prostředky
  • náklady na udržování osobních ochranných a pracovních prostředků
  • náklady na pořízení stejnokrojů a pracovního oblečení určené zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání
  • příspěvky na udržování těchto oděvů.

Přitom se v praxi může jednat buď o věcné plnění ve formě samotných oděvů nebo o peněžité plnění ve formě finančního příspěvku. Dle stanoviska MF nesmí být pracovní oděv zaměnitelný s běžným občanským neboli civilním oděvem. Můžeme ho specifikovat jako jednotné pracovní oblečení zaměstnanců (stejnokroj), které plní reklamní, propagační, ochranné a organizační účely a které by mělo být viditelně označeno identifikačními a individualizačními znaky zaměstnavatele, tedy nejlépe logem firmy. Předpokladem je, že zaměstnavatel interním předpisem stanoví povinnost zaměstnanců používat pracovní oblečení pouze při výkonu zaměstnání a vymezí charakter a podobu jednotného pracovního oblečení a všech jeho součástí.

V případě příspěvku na pracovní oblečení se u zaměstnavatele jedná o daňově uznatelný výdaj (a to včetně výdajů na jeho údržbu). U zaměstnance se jedná o plnění, které není předmětem daně a nepodléhá odvodům sociálního a zdravotního pojištění. Opačným případem je finanční příspěvek na ošatné, které je zaměstnanci zdaněno daní ze závislé činnosti v jeho mzdě. V tomto případě se již nejedná o stejnokroje, ale nákup pracovního oděvu samotným pracovníkem.

Zákoník práce umožňuje sjednat mezi zaměstnavatelem a zaměstnance způsob a výši poskytování některých náhrad paušální částkou. Zde se může jednat například o náhrady osobních ochranných prostředků, pracovních prostředků, pracovního oblečení nebo o náhrady na opotřebení pracovního nářadí či zařízení potřebných pro výkon práce. Tyto výdaje jsou dle zákona o dani z příjmů pro zaměstnavatele daňově uznatelnými a to až do výše paušálu stanoveného zvláštními předpisy (případně do výše paušálu definovaného v kolektivní smlouvě či vnitropodnikovém předpise). Pro zaměstnance je to příjem, který dani z příjmů nepodléhá.