Nová právní úprava v případě převodu peněžních prostředků v rámci EU

Zdaňování příjmů profesionálních sportovců
31. 7. 2017
Zajišťovací příkazy, nový přístup finanční správy
21. 9. 2017

Evropským zákonodárným procesem prošly v nedávné době významné právní akty, jejichž účelem je předcházení praní špinavých peněz a financování terorismu. Nová právní úprava, která stanoví povinnosti některým podnikatelům v souvislosti s převody peněžních prostředků, má 2 hlavní pilíře a těmi jsou:

  • nařízení EU 2015/847, o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků (WTR2)
  • směrnice EU 2015/849, o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (AML4)

Evropská směrnice AML4 a některé části nařízení WTR2 se v českém právu projevily již od 1.ledna 2017, a to novelizací zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Evropské nařízení WTR2 je použitelné přímo jako zákon s datem účinnosti 26. června 2017.

Nově schválená pravidla pro peněžní převody se budou aplikovat v případě, kdy alespoň jeden z poskytovatelů platebních služeb (zejména banky) je usazen v EU. Cílem nařízení je úplná dohledatelnost převodů platebních prostředků v celém platebním řetězci. Nařízení se týká všech převodů peněžních prostředků (tedy i bankovních převodů, včetně anonymních elektronických peněz) prováděných poskytovateli platebních služeb. Výjimku představují převody prováděné pomocí vybraných platebních prostředků, jakým je např. platební karta nebo mobilní zařízení. Aby bylo možné výjimku uplatnit, musí se jednat výhradně o platbu za zboží nebo za služby a zároveň musí být převod doprovázen číslem identifikujícím příslušnou platební kartu, nástroj nebo zařízení.

Nařízení rozlišuje mezi převody peněžních prostředků v rámci EU, což je případ, kdy jsou oba poskytovatelé platebních služeb usazeni v EU, a pak mimo EU, kdy poskytovatel platebních služeb na straně příjemce je usazen mimo EU. Hlavním rozdílem je, zda jsou některé údaje poskytovány na žádost druhého poskytovatele platebních služeb, jak se to děje u převodů v rámci EU, nebo doprovází převod vždy, jako je tomu u převodů mimo EU. Rozsah poskytovaných informací se dále rozlišuje podle výše částky transakce.

Údaje doprovázející převody peněžních prostředků jsou poskytovatelé dle nařízení WTR2 povinni uchovávat po dobu 5 let. Pokud nedojde u plátce a příjemce k ověření identifikačních údajů, pak poskytovatel platebních služeb nesmí transakci umožnit. To se týká všech převodů peněžních prostředků, tedy jak v rámci EU, tak mimo EU.

Shrňme údaje, které v souladu s tímto nařízením doprovázejí peněžní převody:

  • u všech částek – čísla účtů plátce i příjemce
  • u částek nižších než 1 000 EUR – jména plátce a příjemce
  • u částek vyšších než 1 000 EUR – kromě jména plátce i příjemce také adresa, číslo úředního osobního dokladu, identifikační číslo klienta nebo datum a místo narození plátce

Jak je již uvedeno výše, údaje jsou v případě, kdy je jak plátce, tak příjemce platby usazen v EU, poskytovány na žádost; v případě, kdy je poskytovatel platební služby na straně příjemce usazen mimo EU, musí být tyto údaje poskytnuty vždy (týká se především údajů uvedených bod druhou a třetí odrážkou).

Povinností spojené s kontrolou klienta dle novely zákona AML
v souvislosti se směrnicí AML4

Vedle zmiňované identifikační povinnosti mají povinné osoby, kterými jsou např. obchodníci se zbožím, povinnost kontrolovat klienta v případech vymezených v zákoně. Před novelizací se tato povinnost kontroly týkala v pouze obchodů s hodnotou vyšší než 15 000 EUR a obchodů s politicky exponovanou osobou. Nově platí povinnost kontroly pro případy, kdy obchod v hazardní hře dosáhne částky 2 000 EUR nebo pokud obchod podnikatele v hotovosti dosáhne částky 10 000 EUR. Kontrola klienta dle novelizace znamená zjišťování vlastnické a řídící struktury klienta a jeho skutečného majitele.

Novela AML zákona také výrazně omezuje možnost, kdy není nutné identifikaci a kontrolu klienta provádět. Místo toho zavádí zjednodušenou identifikaci a kontrolu klienta. Ta se omezuje především na zjištění identifikačních údajů klienta, ale je možné ji využít jen v situacích daných zákonem. U předplacených platebních karet a u plateb prováděných pomocí mobilního zařízení se identifikace a kontrola klienta obvykle provádět nemusí.

Na dodržování povinností dle AML zákona dohlíží nově zřízený Finanční analytický úřad (FAÚ), který od 1. ledna 2017 nahradil Finanční analytický útvar při Ministerstvu financí.

Výše uvedená právní úprava výrazně rozšiřuje stávající povinnosti poskytovatelům platebních služeb, ale také povinným osobám dle AML zákona. Bude na nich, aby své procesy, služby a produkty těmto novým povinnostem přizpůsobili.