Pro správné posouzení daňových důsledků škody nebo manka je nutno oba pojmy správně a přesně definovat. Definici najdeme v zákoně 586/1993 Sb. o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů, a to v §25 odst. 2.
Škodou se rozumí fyzické znehodnocení (poškození nebo zničení) majetku ve vlastnictví poplatníka, a to z objektivních a subjektivních příčin, pokud je majetek v důsledku škody vyřazen.
Z výše uvedené definice je zřejmé, že obecně používaná škoda není vždy škodou dle zákona o daních z příjmů, pojem škoda je zde – oproti některým našim představám a pocitům – značně zúžen. V praxi je za škodu obecně považována situace, ve které vzniká poškozenému subjektu nějaká újma, ať už majetková či nemajetková, odstranitelná či neodstranitelná.
Lze tedy sumarizovat následovně:
1) pro účel daně z příjmů není škodou opravitelná škoda
Jako příklad je možné uvést situaci, kdy dojde k havárii vozu, jehož poškození bylo vyčísleno na 50 000 Kč – přestože došlo k nahlášení škody na pojišťovnu, není to škoda ve smyslu zákona o daních z příjmů – jedná se o opravitelné poškození a v jeho důsledku nedošlo k vyřazení vozu z majetku firmy. Oprava vozu bude řešena jako daňově uznatelný náklad dle obecného ustanovení §24 odst. 1, kde je uvedeno:
Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy 5). Ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů nelze uplatnit výdaje, které již byly v předchozích zdaňovacích obdobích ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatněny. Pokud poplatník účtuje v souladu se zvláštním právním předpisem 20) některé účetní operace kompenzovaně, posuzují se náklady, jejichž uznatelnost je limitována výší příjmů s nimi souvisejících, obdobně jako by byly účtovány odděleně náklady a výnosy.
2) škodou není ani škoda způsobená na cizím majetku
Příkladem může být situace, kdy stavební firma při opravě fasády na rodinném domku neopatrnou manipulací s lešením rozbije zákazníkovi okno. Rodinný domek není ve vlastnictví stavební firmy, tudíž se nejedná z pohledu zákona o škodu. Je zřejmé, že poškozený vlastník domku bude požadovat po stavební firmě náhradu za způsobené poškození a ta je pro firmu daňově uznatelným nákladem, a to podle obecného ustanovení § 24 odst. 1 a podpůrně podle § 24 odst. 2 písm. p) zákona o dani z příjmů podle kterého jsou daňovými výdaji i výdaje, k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů.
Podívejme se i na daňovou uznatelnost situací, které souvisejících se škodami:
Mankem se rozumí inventarizační rozdíl, kdy skutečný stav je nižší než účetní, přičemž za škody a manka se nepovažují:
a. nezaviněné úhyny nebo nutné porážky zvířete základního stáda,
technologické a technické úbytky a úbytky vyplývající z přirozených vlastností zásob (vznikající např. rozprachem, sesycháním v rámci
b. technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu. Jedná se o přirozené úbytky zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků),
c. ztratné v maloobchodním prodeji a nezaviněné úhyny zvířat, která nejsou pro účely zákona hmotným majetkem, a to do výše ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků a ztratného stanovené poplatníkem.
Je třeba uvést, že pro stanovení normy přirozených úbytků neexistují žádná jednoznačná pravidla a pro její určení je třeba vyjít z dlouhodobějšího sledování skutečnosti vznikajících u konkrétního poplatníka a dále z vlastností zásob. Norma by měla být podložena vnitropodnikovou směrnicí a je třeba ji brát jako výsledek snahy o zmapování skutečného dění. Správce daně může posoudit, zda výše stanovené normy odpovídá charakteru činnosti poplatníka a obvyklé výši norem jiných poplatníků se shodnou nebo obdobnou činností, a o zjištěný rozdíl upravit i základ daně.
O dalších daňově uznatelných a neuznatelných nákladech se můžete dozvědět na semináři Jak posoudit ve finanční účtárně co je a co není daňovým nákladem s lektorkou Lenkou Polanskou.